Bolesti zad a páteře

Páteř

Stavba a funkce páteře vyžaduje více prostoru, než se vejde do prostoru webové stránky. Důležité je, že se skládá z kostí, vazivových (měkkých) částí, které spojují kosti a tlumí  nárazy, dále z kloubů a to vše je drženo a stabilizováno svaly.

Svalová koordinace

Ve stabilitě páteře hrají roli všechny svaly kolem samotné páteře, svaly hrudníku, břicha i kolem kyčlí. Všechny tyto svaly by měly být ve vzájemné součinnosti.

Bolest zad i sklon páteře k přetížení vzniká, pokud jakákoliv z těchto svalových skupin nefunguje správně. Funkci jednotlivých svalových partií tak, jak by měla fungovat, definuje mozkový software, který svaly ovládá a zapojuje při vývoji jedince od novorozence po dospělost. Všechny tyto poznatky, které dávají přehled o principu svalového zapojení a součinnosti svalů, popisuje vývojová kineziologie.

Stabilizační svalový systém páteře

Pro stabilitu i flexibilitu páteře je alfou a omegou spolupráce hlubokých svalů. Vytváří pro ni základní kámen, na kterém dobře funguje.

Jde o spolupráci bránice, břišních svalů, krátkých svalů páteře a svalů pánevního dna. Společnou aktivitou vytváří nitrobřišní tlak, který se objevuje v břišní dutině buď při nebo nezávisle na dýchání a podpírá páteř zepředu.

Tento hluboký systém a jeho spolupráce začíná fungovat od 4.-6. týdne života a postupně svou funkci upevňuje. Funguje vždy jako jednotka. To znamená, že pokud např. někdo bolestivě spadne na kostrč, může mít tento pád vliv na aktivitu a souhru nejen svalů kolem kostrče a pánve, ale zároveň na celý systém hluboké stabilizace. Co je zajímavé a zároveň, při poznání funkce mozku logické, je fakt, že tyto změny se projeví i na místa, která přímo nesouvisí s místem úrazu.

Stejně jako úraz má na tento svalový systém oslabující vliv např. jednostranná zátěž či vědomý či nevědomý neklid v mysli (stres). Proto je potřeba znovu vrátit svaly do funkce nejlépe přes trénink dechu. Nejlépe je tento trénink ukázat prakticky.

Nefunkční hluboké svaly přetěžují svaly povrchové a páteř

Zjednodušeně se to dá říci. Při nefunkčních svalech hlubokých je vždy nápadné přetížení svalů povrchových. To je základ svalové nerovnováhy (dysbalance), která nejčastěji způsobuje bolesti pohybového systému.

V tomto případě nám vůbec nejde o absolutní svalovou sílu, jak je často prezentováno. Jde spíše o naladění, souhru svalů dechových a dalších, které musí být v rovnováze. Problémem je, že většinou se radí svaly posilovat necíleně. Posilují se tak svaly, které jsou již tak stažené a přetížené. Naopak svaly dysfunkční se do pohybu ani nezapojí. Nemohou pak být posíleny, proto se přetěžují stále ty stejné svaly.

Je třeba tak přikročit spíše ke cvikům s uvědoměním, pomalým a koordinaci a sílu postupně budovat. Musíme být v tomto případě trpěliví.

Pohyb a svalové souhry fungují stále na stejném principu

Ano. Svaly mají vždy stejný model zapojení ať se jedná o Čecha, ženu, muže, dítě či Australana. Software řízení svalů je pro nás všechny společný. Jinými slovy se dá říci, že je definováno, jak se svaly mají “správně” resp. ideálně zapojovat do pohybu a jak vlastně má vypadat jejich ideální péče o páteř.

Svaly mají své řazení do pohybu, své řetězce, kterými jsou organizovány. Ty se zapojují během ontogenetického vývoje (vývoje jedince) a na něm závisí predispozice pro vznik bolesti, úrazů nebo naopak dobré koordinace, dispozice pro dobrou regeneraci či odolnost proti úrazům nebo přetížení.

Posloupnost svalového zapojení a funkce je možné vycvičit buď lokálně nebo celkově, při využití všech svalových řetězců např. od lopatky až po plosku nohy. Toto globální cvičení je ideální volbou pro zdravý pohybový aparát.