Tomáš Rychnovský mi velmi pomohl v momentě, kdy si se mnou lékaři vůbec nevěděli rady. I teď se mi celá věc zdá dost neuvěřitelná a kdyby se mi nestala „na vlastní kůži“, asi bych nevěřila. Co se stalo? Četla jsem si v leže na gauči knížku, hlavu jsem měla podepřenou rukou. Když jsem se zvedla, rameno se mi z ničeho nic vychýlilo o několik stupňů dopředu a zároveň jím projela prudká bolest. Celou noc jsem strašnou bolestí nespala, ráno jsem okamžitě jela na ortopedii. Rameno zrentgenovali, nic nezjistili. Prý se trochu hrbím, tak to bude asi od toho. Že mám jedno rameno o pět centimetrů ohnutější, než druhé, neřešili. Předepsali rehabilitaci a prášky. Měla jsem je jíst maximálně jeden denně, já polykala čtyři a bolest byla stále stejná. Rehabilitace také nepomáhala. Poslední šanci jsem viděla ve fyzioterapeutovi. Pan Rychnovský mě vyslechl a pak ve stoje začal různě polohovat mé ruce a záda. Trvalo to asi půl hodiny a najednou se ozvalo lupnutí. Rameno se mi vrátilo tam, kde bylo předtím a bolest ze škály sto okamžitě polevila na deset. Co mi bylo, ptala jsem se ho? Prý jsem měla zablokovaná čtyři žebra. Od toho to rameno v jiné pozici, než má být a silná bolest. Že to ale nepoznali dva ortopedi, které jsem postupně navštívila, je mi dodnes záhadou. Stejně tak, že se taková „banální“ věc vlastně dala vyřešit tak rychle a „jednoduše“. Kdybych pana Rychnovského navštívila dříve, nemusela jsem tři týdny trpět a chodit po doktorech. Jsem mu dodnes moc vděčná.

Ivana Zábranská, novinářka