REFERENCE

MICHAL BALÍK

KREATIVNÍ ŘEDITEL DIGITÁLNÍ AGENTURY

Vyhřezlá ploténka byl ten největší dar a to fakt nekecám 🙂
Přesně v den mých 40tých narozenin se mi otočil život doslova naruby. Z manažera orientovaného na výkon se stal ležák orientovaný na bolest. Po vyšetření magnetickou rezonancí mi byla doporučena operace s tím, že můj stav je vážný a hrozí další komplikace, které mohou mít doživotní následky.

Diagnóza zněla:
Masivní herniace disku L5/S1 s deformitou durálního vaku a kořenové pochvy zde procházející. A také volným sekvestrem.
Jinými slovy… prasklá plotna s volným útržkem tkáně, který může mou zdravotní situaci ještě více zhoršit. Rozhodl jsem se ještě v ordinaci, děkuji, ale do páteře si sahat nenechám. Za měsíc vás máme zpět odvětil profesor (naštěstí neměli) 🙂
Zvolil jsem neinvazivní cestu a bylo mi jasné, že to bude na dlouho a výsledek nejistý. Na doporučení jsem kontaktoval Tomáše a navštívil jeho ordinaci. Společně jsme odkryli to, co mi bylo již dlouho víceméně jasné, co jsem vědomě potlačoval a na sílu nutil své tělo jít dál.
Když to zkrátím… výsledek zněl: Změň svůj osobní a pracovní život, uprav pohybové návyky, cvič a dýchej jak máš 🙂 Tak se stalo, změnil jsem vše… práci, přítelkyni, přestal kouřit, začal se lépe stravovat, pít více vody a především jsem už nikdy nepřestal denně cvičit a chodit na dlouhé procházky. Začaly se dít zázraky, každý den bolest ustupovala a hybnost mého těla se zlepšovala.
Díky Tomášovi jsem pochopil, že bolest je volání po změně a tělo dává jasné signály, které bychom neměli ignorovat.
Vypadá to jednoduše, ale trvalo to celkem rok a půl, než jsem byl v kondici a schopen se opět zapojit plnohodnotně do života.
Úlomek ploténky se vstřebal, takže již nehrozilo, že poškodí míchu, útlak kořenového nervu také odezněl a já věděl, že jsem svou bitvu vyhrál. Dnes je to sedm let od výhřezu a já opět jezdím na skejtu i na kole, jízda autem není utrpení, ale radost.
Mimochodem… nyní žiji mnohem šťastnější život, mám konečně vlastní milující rodinu a práci, která je mi koníčkem. Kdyby mi ta plotna tenkrát neprdla, byl bych asi v prdeli dodnes. 🙂 Díky Tome, za to, že jsi mi ukázal směr a já neuhnul.

TOMÁŠ PACINA

BÝVALÝ TRENÉR ČESKÉ ŽENSKÉ HOKEJOVÉ REPREZENTACE A SKILLS COACH

Tomáš vzbuzuje důvěru a klid. Proto jsem u něj v bezpečných rukách a důvěřuji mu, že mi vždy rychle pomůže.

TEREZIE DOBROVOLNÁ

MISS ČR 1997 A MODELKA

K Tomášovi jsem přišla s aktuním výhřezem ploténky. Nejvíce mě zaujal lidský přístup ke klientovi a velmi osobitý přístup k fyzioterapii. Odnesla jsem si nejen řadu cílených cvičení, ale hlavně pochopila, jak moc souvisí naše mysl a prožívání s tělesnými symptomy, které nás trápí. Jak říká v kapitolách své knihy „Každá bolest má svou příčinu“. Tento přístup se mnou nesmírně rezonuje. Neboť věřím, že tělo a duše je jeden celek a musíme pečovat o obě jeho části. Tomáši mockrát děkuji, změnil jste mi život.

TEREZA KOSTKOVÁ

HEREČKA A MODERÁTORKA

Je pro mě samozřejmostí věnovat péči tělu i mysli. Jsem šťastná, že existují lékaři, kteří se při fyzickém srovnávání a dotýkání vašich žeber, beder a kyčlí se stejnou jemností dotýkají správnými otázkami i vašich prožitků, myšlenek a zážitků a otevírají tím cestu k bezbolestnému pohybu i lepšímu chápání sebe sama. Zlepšení si nenalžete, je zcela zřejmé. Na Tomáše nedám dopustit a moje záda by nemluvila jinak.

HONZA VOJTKO

PÁROVÝ TERAPEUT, PSYCHOTERAPEUT

Návštěvu u Tomáše považuji za milník v mém životě.

IVANA ZÁBRANSKÁ

NOVINÁŘKA

Tomáš Rychnovský mi velmi pomohl v momentě, kdy si se mnou lékaři vůbec nevěděli rady. I teď se mi celá věc zdá dost neuvěřitelná a kdyby se mi nestala „na vlastní kůži“, asi bych nevěřila. Co se stalo? Četla jsem si v leže na gauči knížku, hlavu jsem měla podepřenou rukou. Když jsem se zvedla, rameno se mi z ničeho nic vychýlilo o několik stupňů dopředu a zároveň jím projela prudká bolest. Celou noc jsem strašnou bolestí nespala, ráno jsem okamžitě jela na ortopedii. Rameno zrentgenovali, nic nezjistili. Prý se trochu hrbím, tak to bude asi od toho. Že mám jedno rameno o pět centimetrů ohnutější, než druhé, neřešili. Předepsali rehabilitaci a prášky. Měla jsem je jíst maximálně jeden denně, já polykala čtyři a bolest byla stále stejná. Rehabilitace také nepomáhala. Poslední šanci jsem viděla ve fyzioterapeutovi. Pan Rychnovský mě vyslechl a pak ve stoje začal různě polohovat mé ruce a záda. Trvalo to asi půl hodiny a najednou se ozvalo lupnutí. Rameno se mi vrátilo tam, kde bylo předtím a bolest ze škály sto okamžitě polevila na deset. Co mi bylo, ptala jsem se ho? Prý jsem měla zablokovaná čtyři žebra. Od toho to rameno v jiné pozici, než má být a silná bolest. Že to ale nepoznali dva ortopedi, které jsem postupně navštívila, je mi dodnes záhadou. Stejně tak, že se taková „banální“ věc vlastně dala vyřešit tak rychle a „jednoduše“. Kdybych pana Rychnovského navštívila dříve, nemusela jsem tři týdny trpět a chodit po doktorech. Jsem mu dodnes moc vděčná.